Master from Doncaster
30. 10. 2012
Cesta to Doncasteru mi trvala asi 4 hodiny. Jel jsem vlakem, abych měl čas všechno promyslet. Jak cesta ubíhala, a stromy se míhaly za oknem, začaly se mi zavírat oči. V hlavě se mi promítal film z posledních několika měsíců, co jsem zažil. Po turné po Austrálii a dalšímu odletu do Ameriky jsem byl unavený, ale pořád jsem plně vnímal změnu Louisova chování. Uzavřel se do sebe a už jsme spolu vůbec nemluvili. Sem tam prohodil směrem ke mně pár slov, ale jinak nic. Už i ostatní členové kapely si toho všimli. Musel jsem s tím něco dělat, nechtěl jsem o Louise přijít. Napsal jsem mu, že k němu přijedu, a když mi odpověděl, že nemá čas, nemohl nic dělat, moje odpověď mu nedala na výběr. Tou dobou jsem už seděl ve vlaku a uháněl do Doncasteru.
Vlak se skřípěním zabrzdil u nástupiště a já si všiml červených kalhot, co popocházely po nástupišti sem a tam. Vylezl jsem z vlaku, na rameno si hodil cestovní tašku a šel. Přes sklo vypadala Louisova hlava komicky velká, ale jakmile jsem minul sklo a uviděl Louise v celé jeho kráse, pusa se mi samovolně roztáhla to širokého úsměvu. Pokaždé, když jsem viděl jeho neposedné vrabčí hnízdo, co měl na hlavě a cokoliv, co mělo proužky, musel jsem se usmát. To byl ten Louis, kterého jsem znal. Otočil se ke mně a zadíval se na mě. Jeho zelené oči mě probodly a přimrazily na místě. Nervózně jsem pohodil hlavou a kudrny si zpátky připlácl.
"Co bylo tak nesnesitelně neodkladného, že to nemohlo počkat do pondělí?" zeptal se mě Louis a já rázem nevěděl, co jsem mu chtěl říct, nebo co vůbec bych měl říct.
"Já vlastně ani pořádně nevím, jenom jsem tě chtěl vidět a zeptat se, co se to s tebou v poslední době děje. Jsi jinej. Změnil ses. Nemluvíš se mnou, sotva se na mě podíváš! Provedl jsem snad něco? Sakra, Louisi! Nekoukej na mě tak a konečně něco řekni. Není nic horšího, než to tvoje mlčení!" rozčílením jsem ani nevěděl, co to povídám, ale všechno to ze mě musel ven. Vzteky se mi nahrnuly slzy do očí a já si je chvatným pohybem setřel. To, co jsem viděl v Louisových očích, mě ale dokonale vyvedlo z míry. Oči měl plné slz a ty se vyřinuly ven. Po tvářích mu stékaly potůčky slaných slz a já jsem tam stál jak největší trotl a nevěděl, co dělat. Popošel jsem k němu blíž a vzal ho za rameno. Tu však vztekle setřásl a otočil se ke mně zády. Obešel jsem ho a vzal ho za bradu.
"Louisi Tomlinsone! Koukej se na mě a řekni mi, co tě žere! Nehodlám tady stát a čekat, než z tebe něco vypadne" s těmito slovy jsem ho posadil do taxíku, co zrovna kolem projížděl, řidiči nadiktoval adresu Louisova domu a jeli jsme. Cestou Louis posmrkal dvě balení kapesníků, a i když ty mu došly, tak si otíral oči a nos střídavě do pravého a levého rukávu jeho námořnicky modrého saka. Nechápal jsem, co se to s ním děje, ale jakmile taxík dojel k domu, kde Louis bydlet, vystrkal jsem ho ven a dotáhl až k němu domů. Z kapsy jsem mu vytáhl klíče, odemkl, v předsíni jsme si sundali boty a Louis se pak sám doprovodil do kuchyně, kde si začal vařit kafe.
"Chceš taky jedno?" zakřičel na mě, abych ho přes proud tekoucí vody slyšel.
"Jo, dám si, ale slabý. Ty tvý smrťáky se nedají pít bez újem na zdraví" zakřičel jsem zpátky a otřel si ruce do růžového ručníku. Vešel jsem do kuchyně a spatřil Louise, jak sedí na barové stoličce, před sebou hrnek s kafem a vedle něj druhý. Posadil jsem se naproti němu a pozoroval ho. Bylo mi z něj smutno. Když domíchal kafe a olízl lžičku, nadechl se a začal souvisle mluvit.
"Chápu, že jsi ze mě poněkud rozpačitý, ale ani já sám nevím, co se mnou je. Když jsem v tvé blízkosti, nedokážu se kontrolovat. Nevím, co dělá pravá a co levá ruka. Pořád tě musím pozorovat. Tvůj úsměv je to jediný, co mi dokáže zlepšit den, a já se těším na každé setkání s tebou." Celý jeho monolog se nesl v podobném duchu a já jsem to jenom ztěžka vstřebával. Právě se mi můj nejlepší kamarád přiznal, že se do mě zamiloval, honilo se mi hlavou. Ve spáncích mi bušila krev a já pomalu vstal, a zatímco Louis mluvil do kafe, co stálo před ním, jsem odešel do obýváku. Sedl jsem si do křesla a hlavu zabořil do dlaní. 'Co mám dělat? Co budu dělat? Jak to vyřeším?' v hlavě se mi rojily myšlenky a neodbytně na mě útočily. Do obýváku strčil hlavu Louis.
"To.. Asi znamená konec našeho přátelství, co?" jeho smutné oči mě srazily na kolena. Nerad jsem viděl Louise smutného. A ten zlomený výraz v jeho očích, to byl konec. Ale něco ve mně řvalo, že tohle není možný. Mechanicky jsem se zvedl, v předsíni nazul boty a vyšel ven do deště, který najednou ovládl celý Doncaster. Šel jsem pomalu po štěrkové cestičce a kapky mi padaly na hlavu. Najednou jsem za sebou uslyšel dusot. Otočil jsem hlavu a viděl Louise, jak za mnou běží. Vlasy mě připlácnuté na čele, za tu chvíli stihnul slušně promoknout.
"Nenechám tě odejít, dokud mě nevyslechneš až do konce!" křičel a přibližoval se. Když ke mně doběhl, čekal jsem další záplavu slov, ale to, co Louis udělal, mě perfektně odrovnalo víc než jakákoliv slova. Políbil mě. Rukou mi prohrábl kudrliny a oddělil od sebe naše rty. Stál jsem tam zkoprnělý a nevěděl, co dělat. Louis mě čapl za ruku a táhl mě směrem k domu.
Když v kapse lovil klíče, aby odemkl, chytil jsem ho za zadek a otočil ho čelem k sobě.
Jeho oči v sobě měly směsici úleku a drzého úšklebku, který se mu, kdoví proč, neusadil na obličeji. Zadíval jsem se na jeho rty, jež měly barvu malin, a mlsně se olízl. Proč si tady hrát na tvrďáka a nepřiznat si, že tenhle kluk z Doncasteru, co má rád mrkve a má holuba Kevina, mě přitahuje od prvního okamžiku, co jsem ho poznal? Proč si nepřiznat, že jeho zelené oči jsou ta nejmagičtější věc, jakou jsem kdy viděl? Pomalu jsem se sklonil k jeho rtům a ochutnal je. Pak jsem ho kousl a na jeho rtu zůstala rubínová kapka, kterou si setřel jazykem. Konečně našel klíče, odemkl a táhl mě do ložnice. Cestou jsme ze sebe strhávali oblečení a do ložnice jsme došli bosi, jenom v kalhotách. Louise jsem hodil na postel a klekl si obkročmo na něj.
Sklonil jsem se a znovu ho políbil. Nemohl jsem se ho nabažit. Jeho měkké rty, které chutnaly po skořicovém kafi, pro mě byly doslova jako magnet. Otíral jsem se svým nosem o jeho a usmíval se. Po tomhle jsem podvědomě toužil celé ty roky, co jsme se znali. Celá ta hra okolo Larryho Stylisona mě vždycky popouzela k tomu, abych s Louisem měl něco víc, ale věděl jsem, že to nepůjde. Ale když se Louis odvážil udělat ten nejdůležitější krok, neměl jsem zapotřebí ho a mě dál trápit. Líbal jsem ho a pomalu si klestil cestičku k jeho klíční kosti, kde jsem ho kousl a udělal mu cucflek. Louis zavzdychal a nervózně se zavrtěl.
Nesnášel, když nemohl být ten, co má navrch. Proto mě ze sebe shodil a pak se překulil na mě. Leželi jsme tam a koukali si do očí. Políbil mě. Jeho jazyk si probojoval cestu do mých úst a pomalu se oťukával s tím mým. Zavřel jsem oči. Louis mě dál líbal a hrál si s mými vlasy. Vrněl jsem blahem, ale chtěl jsem víc. Jako by to vycítil. Rukou se dostal ke sponě opasku, zkušeně s ní trhnul, ta povolila a on mi začal rozepínat kalhoty. Trošku se zastavil, když zjistil, že nemám zip, ale knoflíky. Proto použil obě ruce. Zatáhl a knoflíky od sebe odskočily a on měl nerušený přístup k mým boxerkám, ve kterých se vzdouvala už pěkná boule. Louis se uchechtl. Stáhl ze mě kalhoty a pak i ty svoje. Leželi jsme tam na sobě a dál se líbali. Po chvíli se přesunul z mých rtů ke klíční kosti, pak k bradavkám, které jemně skousl a já zasyčel slastí. Dál mě líbal, až se dostal ke gumě od boxerek. Zvedl ke mně oči. Já jsem mu dal němý souhlas, a on se zaradoval. Trhnutím je za mě sundal a před ním se tyčila moje chlouba. Louis ji vzal opatrně do rukou a strčil si ji do pusy. Já jsem byl v tu chvíli někde na cestě k devátému nebi, protože sedmé bylo málo. Dole se Louis činil a já v nestřeženém okamžiku došel k vrcholu. Vystříkal jsem se mu do pusy. Než se Louis nadál, ležel naznak v posteli a boxerky měl hozené někde u nohou postele. I já se začal činit a chtěl mu tak oplatit všechnu tu slast, kterou mi předtím poskytl on. Jenže Louis měl jiný plán. Vstal, převrátil mě na břicho a já na něj vyšpulil zadek. Věděl jsem, co přijde a podvědomě se zatetelil radostí.
Cítil jsem Louise, jak do mě proniká a taky jsem cítil bolest, která se mi šířila celým zadečkem. Bylo to, jako kdyby to mě vrazili rozpálený kus kovu. Chvíli počkal, než jsem si zvyknul na jeho velikost a pak jsem proti němu přirazil. Byl to zcela nový zážitek a já si ho začal užívat. Přirážel jsem a cítil, jak to v Louisovi škublo a vyplnil mě svým spermatem. Vyklouzl ze mě a lehl si vedle mě. Leželi jsme vedle sebe ještě dlouho. Nechtěl jsem tuhle chvíli nijak zničit. Přehodil jsem přes nás deku a přitulil se k němu. Ovinul okolo mě paži a přitáhl k sobě. Nechtěl jsem Louise za žádnou cenu pustit. A teď jsem mohl s klidným svědomím říct: "Ano, Larry Stylinson žije!".
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář