"Harry promiň. El na mě čeká. Víš, že ona nemá ráda, když si hrajeme na gaye.." omluvil se mi Louis s hravým výrazem a poté opustil můj pokoj. Smutně jsem se podíval na dveře a sám pro sebe si polohlasně zamumlal.
"Já si ale na ni nehraju.. Já jsem bi víš, zlato.." nemám odvahu to Louimu přiznat, co k němu cítím, jak moc ho zbožňuji už od prvního okamžiku. Nejprve jsem myslel, že je to jen přátelská náklonost, to co mezi sebou nejlepší přítelé cítí, ale poté, když jsem pociťoval v břiše motýlky jakmile jsem ho spatřil, srdce mi bušelo touhou při doteku jeho rtů na fotkách pro Directioners... Pochopil jsem, že se stala ta nejhorší možná věc, že jsem se zamiloval do mého nejlepšího kamaráda. Po uklidnění jsem se přihlásil na TT a bolestivě hleděl na nejnovější příspěvky.
@Angel_Dewil36: LARRY STYLINSON 4Ever! @Louis_Tomlinson & @Harry_Styles
Vím, že Directioners jsou takřka úchylní na náš pomyslný pár a úplně šílí z našich fotek. Nejprve to byla jen hra, která se v mém případě zvrhla v pravou lásku. Sice jsem před Louisem pár (no o hodně víc, než pár) dívek měl, dokonce i jednoho kluka, ale tohle je něco jiného. Vážnějšího.
Bolestivě jsem se rozplakal a rozpačitě ukryl hlavu do dlaní. Jak já se občas stydím za svou slabost! Neslyšel jsem přes své vzlyky jak se otevřeli dveře a proto jsem se vyděsil, až k smrti, když mi na kudrny dopadla čísi ruka. Polekaně jsem nadskočil a obezřetně se podíval na onoho narušitele.
LOUIS TOMLINSON!!!
"Co tu děláš?!!!" vyjel jsem na něj hnusně, jen aby nepoznal jak se cítím. Loui měl skleslá ramena, nevtipkoval a nehýřil vtipem jako obvykle. Starostlivě jsem ho objal a zeptal se:
"Co se děje zlato? Pověz mi to..." žádal jsem ho. Objetí mi opětoval, opřel mi hlavu o rameno a vzlyky bolestivě otřásaly celým jeho tělem.
"Pohádali jsme se..." vysvětlova trhaně. Utěšoval jsem ho a snažil se nenechaz ovládnout vlastními city.
"A já na El zakřičel, že už jí nemiluji.. Ptala se, kdo to je a v očích jí stály slzy. A já zašeptal jen jedno jediné slovo.." nemusel mi říkat, co řekl. Došlo mi to. Řekl mé jméno.
"Ani nevíš, jak jsem jí v tu chvíli hrozně ublížil..." zašeptal zahanbeně. Srdce mi začalo bolestivě narážet do žeber a kolena se mi rozklepala. Překlopýtal jsem s Louisem v náručí pokoj a klesl do postele, Loui se mnou. Zmateně zamrkal očima a snažil se uvolnit z mojí náruče. Jenže ani tak silný kluk, jako je on, nemlže přeprat tak nadrženého kluka jako jsem já. Jednou rukou jsem mu uvěznil ruce nad hlavou, obkročmo se na něj usadil a políbil ho na rty, zatímco jsem mu rozepínal pásek. Tohle není polibek pro fotoaparáty, tohle je uvolnění několikaleté touhy!
Nejprve se mým dotekům vzpíral, ale po chvíli to vzdal a začal mi polibky oplácet. Vklouzl mi jazykem do pusy a seznamoval se s tím mým, zatímco mi uvolněnýma rukama klouzal po celém těle a zbavoval mě trička. Na to, abych mu sundal pláťáky se musel nadzvednout. Pomalu pohnul pánví a já je odhodil několik metrů za sebe. Téměř okamžitě za nimi letěli boxerky a já se mohl kochat jeho malým (no spíš velkým!) kamarádem.
Louis přerušil naše polibky a se zaslzenýma očima na mě pohlédl.
"Ty máš kalhoty... A to se mi nelíbí!" zamumlal a bleskurychle mě převalil na záda, aby mi mohl mapovat cestičku od mých rtů, přes klíční kost, bradavky, bříško, pupík až k džínsům. Rozepl mi pásek, kalhoty stáhl a hnedle dělali společnost těm Louisovo.
Škádlivě mi jazykem olízl podbřišek a klesal stále níž a níž... Až jsem měl pocit, že se zblázním! Nechci vědět, kolikrát to dělal, ale že to teda umí!!! Po několika minutách jsem mu vyvrcholil do pusy, Loui to spolkl ale poté mi vyšil takového francouzáka až se mi protočily panenky.
Plácl mě po boku a já pochopil. Překulil jsem se na všechny čtyři a dovolil Louimu aby do mě pomalu vnikl. Nejprve jsem měl pocit, že mě ta příšerná bolest zničí, jak do mě jemně pronikal a tlačil se mi do těla, po tváři mi tekly slzy bolesti a já jen zatínal prsty do prostěradla, ale po chvíli jsem se uvolnil. Líbil ose mi, jak si mě Louisovo nadržené ruce přidržují, zatímco nás oba uspokojuje. Pomalu jsem svou váhu přesunul jen na jednu ruku a sklouzl ke svému malému příteli. Začal jsem přejíždět po celé jeho délce a drhnul jsem tak tvrdě, až jsem málem serval předkožku. Loui do mě přirážel čím dál tím rychleji a oba jsme neudržovali své steny, křičeli jsme jméno toho druhého a pomalu se vzájemně dováděli na cestu k vrcholu. První jsem došel na konec já, jen pár sekund po mě Louis. Klesl do postele vedle mě a zašeptal:
"Miluju tě.. Vždycky jsem miloval a vždycky budu..." hned poté usnul.
"Já tebe taky..." oplatil jsem mu zamilovaná slůvka, objal jeho horké tělo a také se oddal říši snů.
Portrét
Kontakt
Rady
U nás v ulici
Ten velkej barák s balkónem
Dacanow, sorry Děčín