Změna
30. 10. 2012
"Jsi jen šarlatánka," osočil jsem na starší cikánku, která prý umí věštit budoucnost. Život bez Eleanor!? Nikdy!
"Hovoříš, že su šarlatánka? Uvidíme, kdo měl pravdu," odpověděla mi a i na tu dálku jsem cítil její prohnilý dech.
"Jeho život už nebude nikdy stejný," mumlala si pro sebe ona cikánka a po místnosti sbírala všelijaké věci. Opatrně jsem jí pozoroval, jen na jediný moment jsem ztratil pozornost a ona mi vyškubla pár vlasů, které posléze hodila do velké kádě. Kádě začala vřít. Když přestala, namočila si prsty a hodila pár kapek na mě.
"Teď odejdi, sedm dní to potrvá," promluvila a vytlačila nás z její chatrče na okraji Londýna
******
"Fuj." Probudil jsem se celý upocený, zase ten sen. Už týden, každý den se mi to zdá. Byl to blbý nápad, tam chodit. Dnes máme volno, kluci jedou pryč. Budeme tu jen já a Harry. Celý rozlámaný jsem vstal z postele a zamířil si to do mé koupelny.
"Bože," okomentoval jsem svůj vzhled. Nabral jsem hrst studené vody a polil si obličej. Rukou jsem si vlasy dal na jednu stranu, jako to dělávám vždy. Ještě vyčistit zuby a najíst se. Břicho se dožadovalo jídla, tak jsem se vydal do kuchyně. Dům zel prázdnotou, kdybych necítil tu vůni z kuchyně, myslel bych si, že jsem tu sám, napospas osudu. Co si budeme povídat, neumím vařit.
Lehkým krokem jsem se po vyhřívané podlaze, došoural ke kuchyni. Opřel jsem se o futra a pozoroval Harryho, jak kmitá kolem sporáku, sektorky a stolu. Krájel jablka na malé kousky, určitě něco peče.
Do prdele! Harry uskočil od prkýnka a položil nůž. Když se chytl za prst, bylo mi jasné, co se děje.
"Nebuď sprostý," ozval jsem se a přišel k němu.
"Co?" prudce se otočil, protože jsem ho vylekal.
"Říkám nebuď sprostý," zopakoval jsem mu to, co přeslechl. Udělal jsem k němu krok blíž a chytl ho za poraněnou ruku.
"Nejsem sprostý." Usmál se a utíral si prst do papírového ubrousku. Přišel jsem k němu blíž a položil mu hlavu na rameno a pozoroval ho, co dělá, opět krájel jablka.
Bože, proč mi to dělá? Zas tak krásně voní. Sakra!
"Co ti dělám?" zeptal jsem se ho a on znehybněl. Pomalu se otočil a zadíval se mi do očí.
Kdyby si jen věděl, Louisi, jak moc….
"Nic mi neděláš, proč se ptáš?" vykulil oči. Co se to děje?! Mám snad halucinace?
Tak moc bych tě chtěl políbit, jen kdyby to nezkazilo naše přátelství!
"Harry? Něco tu nehraje." Poodstoupil jsem od něho a opřel se o stůl.
"Co tu nehraje?" přišel ke mně blíž. Srdce mi bylo na poplach, dnes je to přesně sedm dní. Co když…
Tak moc tě chci, Louisi, kdyby si jen věděl! Kdyby si to věděl, už bych tě tu na tom stole, svlékl!
"Harry? Tak to udělej," vypadlo ze mě zničehonic.
"Co?" Vytřeštil oči a šlo vidět, jak mu skáče hruď.
"Moc dobře víš, co myslím," zašeptal jsem mu potichu do ucha.
Sakra, tohle mi nedělej, nebo se neudržím.
"Sakra, na co čekáš," přidal jsem na hlase. Co to plácám? 'Jeho život už nebude nikdy stejný.' Je to tohle, o čem cikánka mluvila? Harry se konečně pohnul a políbil mě. Nemůžu tomu uvěřit, ale poddal jsem se tomu a polibky oplácel. Odtrhl jsem se jen na nezbytně nutnou dobu. Otočil jsem se na stůl, kde bylo mnoho věci, a jedním tahem ruky jsem vše smetl a Harryho vyhoupl na stůl. Líbal jsem mu krk, rty, tváře, uši, byl dokonalý. Nešlo to vydržet a tak jsem mu roztrhl jeho tričko a okamžitě jsem jeho odhalenou hruď zasypával polibky.
"Med!" vzpomněl jsem si na med, který byl na sektroce a rychlým krokem jsem se pro něho vydal.
"Na tohle jsem čekal tolik let," promluvil Harry do všech polibku.
Neodpověděl jsem mu a nabral na lžičku trošku medu a nechal jí stéct na jeho hruď. Stékala přes pupík až k jeho boxerkám, které mu musely být těsné. Odtrhl jsem se od jeho rtů a jazykem jel po čáře medu, kterou jsem slízával. U boxerek jsem se zastavil, ale ne na dlouho. Harryho prosebný výraz mě donutil, abych je sundal a tak jsem tak učinil. Jeho ztopořená chlouba mě uchvátila, nikdy jsem ho v této pozici neviděl. Neváhal jsem a začal se o něho starat. Nejprve rukou a pak i pusou. Nikdy jsem to nedělal, ale podivně se mi to líbilo. Po pár minutách, ve kterých jsem dělal to samé, se Harry začínal chvět a já věděl, že přijde vrchol. Neuhnul jsem a nechal, aby explodoval do mé pusy. Poprvé jsem to vše spolykal. Když jsem jeho chloubu očistil, zvedl jsem se k němu a políbil ho.
Prosím, ať tohle není sen.
"Není to sen, zlato." Objal jsem ho a políbil na krk.
Odtrhl se na ode mně a zmateně se podíval.
Že tohle není naposled?
"Není," odpověděl jsem mu a z jeho pohledu šlo vidět, že pochopil co se tu děje.
Možná je to narychlo, ale miluju tě…
"Naše přátelství už nikdy nebude takové, protože tě také miluju." Políbil jsem ho, mého nového přítele.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář